Počátky hasičství

Historie Historie Historie Historie

Boj člověka proti požárům zahrnuje celé lidské dějiny. Přesněji, snahu o zvládnutí ohně.Protože oheň má ve vývoji společnosti velký význam a stal se jedním z civilizačních prvků. O začátcích bojů s ohněm se dočítáme v 10.stol.př.Kr.,kdy stavitel VITRIUS žijící za Caesara a Augusta popisuje, že již před 200 lety př.Kr. učený KTESIBIUS z Alexandrie zhotovil hasičské čerpadlo…. ! Tyto stříkačky byly používány v Egyptě, Římě a Římany obsazeném území - v podstatě s různými vylepšeními se používaly až do 18.stol.

Velké požáry středověkých měst vedly k tomu, že panovníci či představitelé měst vydávali směrnice jak požárům zabraňovat a jak je hasit. Zde hrály velkou úlohu CECHY - jim byly přiděleny úkoly jak a s čím pomáhat při hašení požárů (příkladem je statut města Prahy s názvem "O OHNI", ze 14.století). Obdobně pak tomu bylo v následujících stoletích na feudálních panstvích. Požární instrukce byly v podstatě stejné jen podrobnější. Nejpodrobnější řády měla pražská města z let 1611,1636,1638 a další města jako třeba Chrudim (1510), Kutná Hora (1559), Jihlava (1613) a další. Snahy Marie Terezie vytvořit pevný, centralizovaně řízený stát našly odezvu i v požární ochraně, když v r.1751 vydala "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského", v r.1775 pro pražská města a pro venkov, pro slezské vévodství o rok později. Třicet let po té pak její syn Josef II. vydal opět požární řády s platností pro naše země, kde byly uvedeny povinnosti i pro obyvatele.

Nařízení přibývalo, ale požárů neubývalo - ruční stříkačky nevyžadovaly tolik odborné obsluhy ani po r.1610 kdy Holanďan van den HEIDEN přišel s vynálezem hadice. Důležitou změnu přinesl vynález parního stroje, který velmi ovlivnil rozvoj požární techniky - parní stříkačky byly velmi výkonné a umožňovaly dopravit vodu na větší vzdálenosti. Byly ale hmotnější, drahé a vyžadovaly odbornou obsluhu-šikovného strojníka.Což vedlo k tomu, že ve velkých městech a závodech byly ustavovány skupiny profesionálních pracovníků, které měly na starosti hašení požárů. Než ale byly tyto jednotky vyčleněny pouze k hašení požárů, uplynulo mnoho let. Například v Praze, když byl ustaven v roce1853 první placený hasičský sbor, useli jeho členové ještě několik let zároveň zametat ulice. Cechy hrály stále důležitou roli - cechovní mistři museli pravidelně vysílat tovaryše do požárních záloh.

Revoluční rok 1848 a zejména pád Bachova absolutismu přinesly v Rakousku jisté uvolnění,mimo jiné i spolčovací a shromažďovací právo. V menších městech, která neměla peníze, aby si vydržovala placené hasičské sbory, docházelo postupně ke sdružování nadšenců, kteří pod vlivem humanistických ideálů, národního i demokratického hnutí, ustanovovali první dobrovolné hasičské sbory - uvedení nadšenci věnovali svůj volný čas i nemalé prostředky službě a pomoci spoluobčanům nejen při boji s požáry, ale i včetně pomoci při mimořádných událostech,jako byly například povodně. V případě účinné činnosti, nahrazovali snahu nahodile shromážděných lidí u požárů, cílevědomou prací při zásazích včetně odborné obsluhy požární techniky.

V uvedené době vznikaly i v menších městech a ve větších vesnicích cukrovary a další továrny s rozlehlými budovami, kdy případné požáru nebylo jej možné jen"ulévat" vědry s vodou postupující řetězem lidských rukou.Byly vyžadovány znalosti, připravenost a fyzická úroveň zasahující skupiny.

K prvním pokusům založit dobrovolnický spolek hasičů došlo v Chrudimi (1863) péčí JUDr.FIGARA a ve Slaném. První německé sbory vznikly v Zákupech (1854) a v Liberci (1861). První český hasičský sbor v Čechách byl založen r.1864 ve Velvarech. Iniciátorem se stal Karel KROHN, který viděl ochranné družstvo při práci v Hamburku.

Podle velvarských stanov zpracovala vlastní stanovy další města, jako Mělník, Votice, Pacov, Hořovice, Klatovy Velké Meziříčí, Německý Brod, Tábor, Polná, Kutná Hora a mnoho jiných.

Velký význam pro další rozvoj dobrovolného hasičstva v českých zemích znamenala pomoc členů pražského sboru placených hasičů, kteří měli povoleno provádět výcvik v mimopražských hasičských sborech.V uvedené době vznikaly v řadě míst tělovýchovněhasičské jednoty, které se později rozdělily na Sokol a Sbor dobrovolných hasičů.

Na Moravě vznikaly první české sbory ve Velkém Meziříčí (1868), o rok později v Třebíči obě založené Titusem KRŠKOU,velkou osobností hasičského hnutí na Moravě.

Rozhodující opatření v rozvoji dobrovných hasičů bylo vydání "ŘÁDU POLICIE POŽÁROVÉ" v 70.letech 19.století. Hlavní zásady tohoto řádu platily do r.1941.

Jedním ze základních úkolů hasičů všech dob byla a je záchrana životů ohrožených osob a posléze i jejich majetku. Tomuto humanistickému poslání zůstávají věrni do dnešních dnů bez ohledu jedná-li se o dobrovolného či hasiče z povolání. A právě to je přitažlivé a zavazující. V nejedné rodině se dědí hasičské poslání z generace na generaci.

Svou úlohu sehrávají v řadách hasičů i ženy, kdysi jako samaritánky, dnes převážně na místech mužů, ve spojovací službě a v přípravě hasičského dorostu. Hasiči jsou vpravdě hrdinové všedních dnů.

Převzato od Sdružení pro obnovu a zachování historických hasičských tradic.